Jemné techniky

Kraniosakrální osteopatie je celostní metoda, založená na naslouchání tělesnému systému prostřednictvím palpace (vnímání pohybů, rytmů a dalších jevů skrze přiložené ruce) a jemné podpoře napalpovaných jevů. Puls, dech či peristaltika střev nejsou jediné hmatné procesy probíhající v těle, dalším z nich je takzvaný kraniální rytmický impuls.

Kraniální rytmický impuls je neustále se opakující pohyb, nejzřetelněji hmatný na lebce a v menší míře kdekoli na těle. Souvisí s tvorbou a distribucí mozkomíšního moku, nárůstem a poklesem tlaku v souvislosti s jeho přibýváním a ubýváním, a pohybem přilehlých struktur, zejména pak mozkových plen a lebečních kostí. Projevy kraniálního rytmického impulsu jsou zřetelně odlišné od všech fyziologických pohybů souvisejících s dýcháním a stejně tak jsou odlišné od kardiovaskulární aktivity. Lidská ruka, která je velice jemným diagnostickým nástrojem, schopným zachytit pohyb o rozsahu v řádu mikrometrů, dokáže kraniální rytmický impuls zachytit a vyhodnocovat. Tento impuls přichází cyklicky, vyvolává pohyb v určitém směru a rozsahu a výchylky ve frekvenci, intenzitě, souměrnosti nebo rozkmitu tohoto pohybu mohou mimo jiné přispět k nalezení místa, které je primární příčinou obtíží klienta.

Protože tento impuls vyvolává rytmický pohyb mozkomíšního moku mezi lebkou a křížovou kostí, říká se tomuto jevu také kraniosakrální rytmus.

Jedna z metod, která kraniosakrální rytmus využívá, se nazývá kraniosakrální osteopatie. Kraniosakrální osteopatie spadá do kategorie jemných rehabilitačních technik. Zabývá se drobným pohybem kostí vyvolaným kraniálním rytmickým impulsem a jeho vlivem na okolní tkáně. Nestandardní vzorce pohybu kostí často uvádějí okolní tkáně do napětí, které se pak přenáší na vzdálená a zdánlivě nesouvisející místa. Příčinou vychýlení či oslabení těchto pohybů můžou být například úrazy, mírné deformování lebky vzniknuvší při porodu či infekce, které mohou způsobit napětí v oblasti mozkových plen a tím pozměnit vzorec pohybu kostí lebky. Tyto změny se později mohou projevit na místech zcela jiných, než kde je příčina. Praktikant při této metodě provádí velmi jemné pohyby, které klient často ani nezaznamená.

Kraniosakrální rytmus není jediný fyziologický pohyb, se kterým se při sezeních postavených na kraniosakrálním konceptu pracuje. Ve vnímání lze jít ještě hlouběji a pohyby lze vnímat i na dalších úrovních. Metoda, která pracuje na těchto hlubších úrovních, se jmenuje kraniosakrální biodynamika. Pracuje s potencí systému. Podporování potence v místech, kde je jí dostatek v tom, aby pronikala do míst bez potence či s nízkou potencí a pomáhala tam s rozpohybováním a zvětšováním kapacity a zprůchodňováním.

Metody pracující s výše popsaným kraniosakrálním konceptem obecně respektují systém lidského těla a podporují procesy v něm; nikdy se nestaví proti němu a nesnaží se ho upravovat podle předem daných šablon, prostě mu pomáhají v tom, co právě potřebuje. Nejedná se tedy o léčení, ale o podporu tělesného systému jako takového, kdy mu je osoba praktikanta skrze přiložené ruce oporou.